P. ANTONÍNU KOLÁŘOVI

Vladimír Frída

P. ANTONÍNU KOLÁŘOVI jenž vychoval Jaroslava Vrchlického.
Jak velký los, být skalou, z které živý pramen prýští, jenž bude požehnáním věkům budoucím, a světlem, vzpruhou dobám ponurým a zlým – jak úkol vznešený, tak velké připravovat příští. Být zrcadlem, kde ducha silné myšlenky se blýští, být hranicí, z níž stoupá mystický ten dým, být tichým jezerem, kde šerem tajemným na vlnách odlesk Jeho hvězdných dum a tuch se tříští. Ty šel jsi žitím s prorocky tak vážnou tváří, vždy plně vědom velikosti svého cíle, leb Tvá vždy byla sídlem hlubých meditací. Jen požehnání mohly sít Tvé ruce bílé, zřel’s šťasten, jak se Tvoje sémě stokrát vracívrací, s tím úsměvem, jenž pouze z oka svatých září. 8
Básně v knize Prchající stíny:
  1. J. V. SLÁDEK
  2. VIKTORU DYKOVI
  3. P. ANTONÍNU KOLÁŘOVI
  4. PLÁČ
  5. STARÝ RUKOPIS
  6. IN MEMORIAM
  7. NENAROZENÉMU DÍTĚTI DO PAMÁTNÍKU
  8. DCEŘI ANATOMA
  9. SONET V LISTOPADU
  10. SONET na zadní stranu podobizny.
  11. VEČER V LESE
  12. MODLITBIČKY
  13. NOC V SRPNU
  14. RANNÍ POZDRAV
  15. BEZESNÁ NOC
  16. Chtěl bych, kdybych moh, Ti věřit, dítě!
  17. SLOKY
  18. JSI SE MNOU!
  19. PŘED BOUŘÍ
  20. SFINX
  21. ZNÁMÝ KRAJ
  22. OTÁZKY
  23. SONET
  24. PRO DOMO SUA
  25. BOLEST
  26. U MOŘE
  27. FINALE