VEČER V LESE

Vladimír Frída

VEČER V LESE
Den čistý v měkkém soumraku už zhas, chlad konejšivý stoupá tiše z mlází, jak mír, jejž vssál jsem z Tvojich černých řas a který v tiché moje nitro vchází. Kdes v křoví ještě tiknul slední pták, to srdce mé se štěstím pozachvělo – když zvedla jsi svůj rosou vlhký zrak a ke mně sklonila své bílé čelo. Den ztrácel se jak naše duše v snách, bez slova šli jsme v stínu starých buků, jen srdce v oparu, jenž humny táhtáh, ta bila do věčnosti ve souzvuku. 18