ZNÁMÝ KRAJ

Vladimír Frída

ZNÁMÝ KRAJ
Já přišel zase v známý kraj, kde, věř, by každá snítka hlohu, prostý květ, kde každý stinný kout i tichý keř by o Tobě moh tolik vyprávět. Jak hladilas je rukou, pohledem, cos všeptala jim touhy své i snů – jak tehdy polibkem jsi lhala, rtem. Co zbylo ze všeho do těchto dnů? Moh znít by kraj ten písní dítěte, i klidem večerů, jak humny dých, i bouří vášně stokrát prokleté i smutkem duší dávno uštvaných. Jím nezní hymnus žití jásavý, jím nehovoří ani smrti taj. Vše v divné lethargii jenom spí. – Proč mlčí neúprosně dnes ten kraj? 31