SVATVEČER ZNOVUZROZENÍ

SVATVEČER ZNOVUZROZENÍ
Měkké harmonie zapadly mi do duše, jako v jara předtuše, jejich souzvuk teplé kouzlo své v hruď moji vlil, a já tich a blažen byl. Srdce zalilo se smíru vlnou, jako slzou zrak, měl jsem duši vonných svlačců plnou, volný byl jak pták. Čisté obzory dnů dětských vrátily se zas, plamen sporů, vášní zhas’, ticho večerů, jež po humnech se v dáli pnou, svaté táhlo duší mou. A já cítil, jak v ní cosi roste, víra v příští dny, a mé nitro pochyb, bojů prosté, mělo zas své sny. Vrátily se, tažní ptáci, které jaro zve, v srdce, staré hnízdo své, vzplály jabloňovým květem, kterým máj nám dých’, duše černých po větvích. 36 Vnesly vůni červencových plání, touhu k rozletu, já se zpíjel silou příštích zrání sudbě v odvetu. Křídla vzrostla mi a jimi opět zamávám, silný, v náruč tmám. V bouře jek a příboj denní zloby drásavý zpívám hymnus jásavý! 37