Zas kráčej za vzpomínkou starou, duše,

Vladimír Frída

Zas kráčej za vzpomínkou starou, duše, Zas kráčej za vzpomínkou starou, duše,
jak srna spěje ku pramenu vod, kdy za měsíčné noci chorovod nymf slyší z dáli ve mystické tuše.
A slyšíš, oř jak bílý lesem kluše, jak po mechu je lehký jeho chod. Kde v proudu toho klamu nalézt brod? Zde skutečnost nám odpovídá suše: Jdi jako srna ta za svojím cílem. Jest trnité a dlouhé také scestí, snad v trny tvé též květ se bude plésti. Pak dostanete oba svojím dílem. Laň vodu nalezne a zkojí žízeň, ty s květem svadlým dále měj svou trýzeň. 11