SLOKY.

Vladimír Frída

SLOKY.
Ze všeho, co jsem kdys chtěl, ze všeho, k čemu jsem spěl, co asi zbude? O čem jsem za nocí bděl, o čem jsem v písních svých pěl – vzpomínky chudé. Život je rozvane v dál, vítr jak v podzimu svál řeřáby rudé. Ale proč v duši jsem plál, čemu jsem krev její dal, to jistě zbude! 21