SONET.

Vladimír Frída

SONET.
Jen tím jsme bohatší, co sami jsme kdys dali, ať mince almužnu, neb vlídného jen slova. To stará pravda jest, vždy jeví se zas nová, byť zprvu řádky ty se paradoxní zdály. A o to nuznější jsme zas, co jsme kdy vzali, ať tichou větu jen, jež v sobě soucit chová, neb žhavý úsměv zas, jenž v zítřek pouta ková, to vše se hřáti zdá a v konec přec jen pálí. Jsme větší, cizí noc když naším světlem zkvetla, když v hloží druhého květ ruka naše vpletla. A menší, jiní zas když za nás lkali, bledli, a my přec bolest svou skrýt v sobě nedovedli. Ať jiní, větší nás, v svém nitru všecko nosí, chci vždycky raději tím menším být, jenž prosí. 44
Básně v knize U břehu ztroskotaných:
  1. U BŘEHU ZTROSKOTANÝCH...
  2. HORA SNŮ.
  3. SONET.
  4. POHÁDKY.
  5. ŽIVOT.
  6. V ZIMĚ.
  7. PARK V ZIMĚ.
  8. ZIMA.
  9. HOST.
  10. Jest srdce jako pohádkový květ,
  11. Co jsou platny mi mé chudé verše a mé rýmy,
  12. PROČ?
  13. PÍSEŇ.
  14. SLOKY.
  15. GALEJE.
  16. FRAGMENT Z ANTICKÉ TRAGEDIE.
  17. ZNOVA.
  18. JÁ VSADIL ŽIVOT NA JEDINOU KARTU.
  19. PÍSEŇ.
  20. ŽALM.
  21. MĚSÍCI.
  22. SESTINA O ZAPADAJÍCÍM SLUNCI.
  23. ECHA Z RÁJE.
  24. SICILIANA.
  25. INTIMNÍ CHVÍLE.
  26. KDYŽ PADALY HVĚZDY.
  27. HRST KVĚTŮ.
  28. DÁVNO.
  29. SICILIANA.
  30. VEČER.
  31. PO PŘEČTENÍ BÁSNĚ G. MARCA „VYZNÁNÍ“.
  32. RITORNELL.
  33. 11. XII. 1905.
  34. NOC.
  35. VEČER.
  36. SONET.
  37. JEN.
  38. ADDIO.
  39. DNY JDOU – –
  40. MEDITACE.
  41. PŘED ODJEZDEM.
  42. Z DOPISŮ.
  43. PAMÁTCE PŘÍTELE O. E.
  44. SVÉ MATCE.
  45. RONDA.
  46. ZDUSENÉ VÝKŘIKY.
  47. VZPOMÍNKA.
  48. PÍSEŇ.
  49. NALADĚNÍ.
  50. MODLITBA.
  51. EPILOG.