EPILOG.

EPILOG.
Pod hebkým teplým křídlem upomínky svojí jak pták, jenž večer v hnízdo svoje hlavu sklání, chci skolébat se v tichý soumrak Odevzdání, a přece zcela usnouti se duše bojí. A odhazuji Zapomnění květ, jenž hojí, trn utrpení spíše přivinu kol skrání a v krvi duše červánku zřím pousmání, jímž vzplane jitro, které každou propast spojí. Byť bylo vzdáleno, přec jistě vzejde jednou, nám na rty úsměv vykouzlí a rány zblednou, co zatím trny kolem skrání v jasmín zkvetly. A stále se mnou půjde až tam stín Tvůj světlý, kde náhle zmlkají vše vášně a vše chtíče! – Buď zdráva, moje Colonno, má Beatrice! 62 OBSAH.
Strana U břehu ztroskotaných5
HOŘKÉ FIÓLY:
Hora snů9 Sonet10 Pohádky11 Život12 V zimě13 Park v zimě14 Zima15 Host16 Jest srdce jako pohádkový květ...17 Co jsou platny mi mé chudé verše...18 Proč?18 Píseň19 Sloky I.–II.20 Galeje22 Fragment z antické tragedie24 Znova25 Já vsadil život na jedinou kartu26 Píseň27 Žalm28 Měsíci29 Sestina o zapadajícím slunci30
ECHA Z RÁJE:
Echa z ráje35 Siciliana36 Intimní chvíle37 Když padaly hvězdy37 Hrst květů38 Dávno39 Siciliana39 Večer40 Po přečtení básně G. Marka41 Ritornell42 11. XII. 190542 Noc43 Večer43 Sonet44 Jen45 Addio46
DNY JDOU:
Dny jdou49 Meditace50 Před odjezdem50 Z dopisů I.–III.51 Památce přítele53 Své matce53 Ronda I.–VII.54 Zdusené výkřiky58 Vzpomínka59 Píseň60 Naladění60 Modlitba61 Epilog62
E: av; 2006 [63]