V předtuše nádherného Jitra.

František Sekanina

V předtuše nádherného Jitra.
V duši již tuším je. Přijde k nám svěží a milé v závoji kvetoucích růžových par – ve vlasech leknín a na ňadrech lilije bílé, vonící rosou a tušením jar. Přijde k nám s prameny spuštěných vlasů, s ňádrem se vlnícím růžovou vlnou, nebť Panna bude to, mladistvá Princezna Jasu s náručí resedy plnou. Však již Ji tuším teď. V duši mé světlo se plní. Ó, drahá, slyšíš to? Něco jak ztajených modliteb dech? To zvony kostelů nivami krajin se vlní a rosa pohla se na poupatech. Pozor však! Zdá se, že stíny již kráčí! Ve mlhách předzvěstí povzdechly průhledné květy. 55 Víš, co to znamená? To Jitro krajem již kráčí v závoji zkvetlých par, ve vlasech s leknínu květy! Pojď, drahá, tiše pojď... Skrejem se v růžová loubí – (spí každý lísteček, sněhové růže jsou v snách –), UzříšUzříš, jak s paprskem nádherné Jitro se snoubí Přírody ve komnatách. Pojď, drahá, tiše pojď... Sepni své kvetoucí dlaně – Jitro se blíží již – dívej se na Ně – Dívej se, drahá má – modlitbou výskni tvé mystické nitro – v růžovém závoji ve sněhu kalichů chvěje se před námi nádherné Jitro – –! PRAHA, ČERVEN.
56