Blahá píseň.

Blahá píseň. (Sigmundu Bouškovi O. S. B.)
Nos deux coeurs, exhallant leur tendresse paisible, seront deux rossignols qui chantent dans le soir. PAUL VERLAINE (La bonne chanson.)
Náhle v dumný atom mé duše vtrysknula blahá píseň – víš, to, drahá, vsunulas tiše ručku svou do mé dlaně – celý akkord rozkvetlých tonů zavoněl nečekaně bílou vůní májových zahrad, sepjatých květem. Víš, to, drahá, vsunulas tiše ručku svou do mé dlaně a z tvých retů poháru trysknul ohnivý pramen vína –; jak když v loubí smuteční vrby slavíka trilek sletí, tak se snesla do mojí duše ta blahá píseň. Viď, že ano, drahoušku, v naší náladě spaly růže!? Viď, že ano, dřímaly měkce v objetí těžkých vůní!? však my oba, dojati mile dětskostí jejich tváří, vášnivě je líbali na rty, až se nám rozplakaly... A pak ona blažená píseň sletěla v moje nitro – Pamatuješ, jak se nám tenkrát sklenula v duši duha? 63 Víš, to růže slzely v pláči, pršelo v jejich sadu, ale u nás vyhouplo slunko, světlo nás zatopilo. A v tom světle půjdeme alejí bílých květů – rci jen, drahá, budou to květy akátů či snad liljí? Eh – nač hádat v budoucno – jen když zavátím jižních vánků květy v duších zavoní, s nimiž vtryskne tam blahá píseň. PRAHA, KVĚTEN.
64