SUSPIRIA.

František Sekanina

SUSPIRIA.
Oh, často slýchám mrtvé zvony znít a tolik smutku v jejich písních bývá, že na dně moří chtěl bych u nich být a naslouchat jim, když se připozdívá –; kdy duše moje do snění se vpájí o anděli, jenž touží ku hvězdám, i o těch hvězdách, které v touhách plají a silou Víry dominují tmám – –: V těch těžkých chvílích, kdy se připozdívá a moje srdce v mrtvý sen se vpájí – ó, což bych rád, by moje duše snivá se pod hlaď snesla, kde ty zvony hrají – – – 13