PĚT MINUT REVOLUČNÍHO FILMU.

Michal Mareš

PĚT MINUT REVOLUČNÍHO FILMU.
Hrozba je v povětří. „Kolik je hodin?“ „Za pět minut tři.“ Tisíce letáků: Proč čekat na zítra? Pozítří? Dnes začneme úderem třetí. Přes noc se dočkáme nového jitra. Svoboda. Dělnická republika. „Zastavte stroje!“ v pleskot se mísí, transmissí. Agitace. Rudý leták. Stávka. Stávka. Stávka. Jak hodiny přesně funguje aparát. Armáda rukou rozervaných, roztoky spálených, držením pera zkřivených, pomáhá čísti hltavým očím: Všeobecná stávka. Šílený motiv, rozehrál píšťaly lokomotiv, továren, loděnic, 17 sirény parníků. Zvony bijí svatého Marka, svatého Jiljí, svatého Jiří na poplach. Ovzduším víří směsice tonů všech zvonů s vysokých věží prastarých chrámů. „Přeřežte dráty telefonů!“ Mráz běží v ulicích z asfaltu. Chvějí se paláce z basaltu. Z okenních rámů, luxusních krámů okna se táží: Stanem se cílem kamenů? Obětí plamenů? Opice modrá, klempířský učeň v oblacích. Na špici hamburské radnice teď rudý prapor zavlál. Tři hodiny. 18