MÁ HLAVA JE FOTOGRAFICKÝ PŘÍSTROJ.

Michal Mareš

MÁ HLAVA JE FOTOGRAFICKÝ PŘÍSTROJ.
Má hlava fotografický je přístroj s kotoučem stále připravených filmů. Vlak uved v pohyb parní stroj. Svůj objektiv, jsem oknem upřel do kraje a přístroj běží, hraje,hraje. Teď přijal skupinu jsem jilmu, několik dálných věží. Nestačím hltat milujícím zrakem prastarých lesů kmeny, kameny, divoký potok rozběsněný a ústa otvírám nad zázrakem: barevným mrakem. Teď vpad, vlak do objetí skal, stříbrný kmit se slídy zablýskal a já bych zavýskal, v světelném lomu, přelomu, jak kubisticky přesný, je obraz mramorových lomů. 51 Ó zase pastva pro umění, hle, kde se přímka na jehlanec mění, tam zachytl jsem strmou stezku a na ní nejmilejší ze všech zvířat, skupiny dobrotivých mezků, jdou útesem, dlouhé uši, úsměv v oku, mile otlemený pysk. A co tak na chvíli jsem upad v řešení,řešení malířských perspektiv, zachytl objektiv, hned těsně za lesem, červenou stavbu. Lešení, spletivo prken, klad, architektonicky i geometricky, tvoří mechanický lad, boří zákonný nesoulad. Stejně několik čtyřhranýchčtyřhranných plachet, na řece jsoucích člunů – a uhelných šachet, 52 konstrukce těžných věží, odmítá zápor, potvrzuje klad. Ó úchvatná je barva lad, a pluhem rozjitřené země, ždající sémě. Pomalý vrannívraní let, se temně odráží od hnědě hrud. Štěstím se dme má hruď. Obrazy rád mám příkrých rozdílů, kdy vše se v neurčitu ztrácí. Mám obdiv k dílu, k práci,práci dělníků podél kolejí. Doleji, pod železničním valem, odměřeným intervalem, modře štěká motor. Tone prostor v slunné běložluti. A ve vinicích ženy ustaly v roubení, s pozdravem na vlak hledí a s rukou nad okem se slunci brání. Vzduchem veselé mihotání. 53 Pomalý chodec se potácí. Bahenní ptáci padlypadli na smutný močál. Z jasného nebe počal, dubnový déšť na vesnice a komíny továren, na tebe v pluhu táhnoucí oři, na pole, zlaté požehnání, snoubení, zrání. V zrcadle lesklých kaluží větve kvetoucích višní. (občas lesk vítr boří). Páv se v barvách pyšní, v skupině jilmujilmů. Má hlava je přístroj s kotoučem filmu. 54
Básně v knize Přicházím z periferie:
  1. PÍSEŇ PERIFERIE.
  2. ODJEZD.
  3. PROBUZENÍ.
  4. CUKROVAR.
  5. PĚT MINUT REVOLUČNÍHO FILMU.
  6. NOKTURNO.
  7. BÍLÉ UHLÍ.
  8. PROJÍŽĎKA V BERLÍNSKÉ DROŽCE.
  9. JISKROVÁ STANICE.
  10. VÝLET DĚLNÍKŮ.
  11. RUDÉ NĚMECKO.
  12. ÚNOROVÝ DEN.
  13. BŘEZNOVÉ JITRO – BŘEZNOVÉ POLEDNE.
  14. KLÍČENÍ.
  15. NA NOČNÍ KŘIŽOVATCE.
  16. PŘEDMĚSTÍ PRACUJE.
  17. MÁ HLAVA JE FOTOGRAFICKÝ PŘÍSTROJ.
  18. VYHLÍDKA NA MĚSTO.
  19. KONEC ZIMY.
  20. KINO V PŘÍRODĚ.
  21. DNES PŘIJDE KOLOVRÁTKÁŘ.
  22. ZA MĚSTEM.
  23. POLEDNE U MRTVÝCH.
  24. PO DESÁTÉ VEČER.
  25. V PŮL TŘETÍ RÁNO.
  26. FRAGMENT ZTRACENÉHO RUKOPISU.
  27. CESTA PARNÍKEM.
  28. SAD V DUBNU.
  29. SVEZENO OBILÍ.
  30. NEPŮJDU K OKNU.
  31. POZDNÍ ODPŮLDNE.
  32. O MARNOSTI.
  33. VEČER DEVÁTÉHO MĚSÍCE.