DNES PŘIJDE KOLOVRÁTKÁŘ.

Michal Mareš

DNES PŘIJDE KOLOVRÁTKÁŘ.
Do mírného světla slunce, (když už léto dávno prchlo), vyvěšena klec, s morčátkem, s hrdličkou. Nad klecí, teď otevřeným oknem, hrčí píseň šicích strojů v módním salonu; smutná píseň chudých šiček. Ó, jak jsem pohnut, švadleny, když skrytý zrak můj zachytne, s jakou se péčí dělíte o sklenici, jedinou sklenici, s růží, z předměstské zahrádky, z koše květinářky, z ruky vojáka. Ó, jak jsem pohnut, když se chcete napít vody, když pijete 63 a máte v ruce růži. Pak opět pije květina. „Holky, dnes je úterý, po třetí hodině, až bude svačina, zahraje flašinet. Musí nám zahrát do tance a na konec: Modré oči, proč pláčete?“ Hrkot šicích strojů. Dvůr je špinavý a pustý, na bidélku hrdlička. Zelený list kapusty hryže morčátko. V mírném světle slunce, hrdlička se chechtá. 64