SAD V DUBNU.

Michal Mareš

SAD V DUBNU.
Na stezkách písek zhuštěn deštěm; dubnovým deštěm. Těžce se šeřík k zemi kloní; prorvalo slunce šedé clony. Z krůpějí stal se z brilantů šperk. Pěnkavy pějí, červeně, žlutě, do dálky křičí azálky. Koberce planou záhonů. V zeleném jasu svítí stříbro platanů a ještě více jásají bílé a rudé svíce kaštanů. V louži se plouží a kormidluje potápník a v louži pluje radostná líce člověka. 75