KOMPROMIS.

Michal J. Mareš

KOMPROMIS.
Jako kdyby oživlo obrovské nálepiště návěští. – Nátěr lodí světlý a veselý jako plakáty zábavních místností a obchodních domů. – Zas jiné plují lodě temných barev a připomínají vážnost návěští o vydání knih dekadentních autorů – či pořádání výstav posmrtných děl. (Toť veliký přístav).přístav.) A směs barev, vlajek, lodních boků a plachet, to vše dává zapomenouti hladu – zapomenouti písčitého lůžka, na kterém probouzí příliv moře – když počíná líbat nohy. – Až když soumrak přichází a nelze viděti již barev – když svítí signály a píšťaly jen ojediněle bzučí a ječí – tu jdu do města. Tisíce zvuků ze zábavních podniků. – Co krásných žen a výkladů! A já naprosto nic nemám (a hrají dnes „Juliena“). Resumuji o záchranèzáchraně. – Běžeti nahý přes promenády plné třpytu? Či zítra o polednách obléci nějaký výstřední šat ně- 9 které ženy z domu radostí? Vysoce vztýčiti cynický plakát, aby nastal kvas připomínající barcelonské arény v době zápasů? By poznalo množství blázna, jdoucího za uměním? (Po akci reakce.) Cesta k zákonné spravedlnosti je snadná. – Učinil jsem onen kompromis. Byl jsem jedenkráte diplomatem. – Kompromis blázna s „rozumem“. – A zastyděl jsem se při podobenství o psu, který nekousá, jen vrčí – a šel jsem s Proudem. – 10

Básně v knize Disharmonie: