ŽENY.

Michal J. Mareš

ŽENY.
Boža mi dala vše. – Ňadra dala mi k pocelům a ruce mi darovala a opíjela mne vůní bělostně svítícího těla. – Boža dala mi vše – a neměl jsem jí rád. – * Anetka nosila mi květiny, přinášela mi parfumy a starožitné skvosty – starodávný porculán, sklo, šátky i malby. Oči její byly rudé pláčem – a neměl jsem jí rád. – * Marja mi vlasy hladila. V rozechvění jsem naslouchal, když hrála Vás, staří pánové Scarlattiové, Paisiello a zpívala písně Vaše, pane d’Astargo, Martini a Paradiese. – Kdykoliv od spinetu povstala, dlouho na mne hleděla a upřímně mne líbala – proč jsem jí neměl rád? * Gerta. – Co bych mohl říci o Gertě? Odešla. – A když se stalo – vlasy jsem si rval, neboť ucítil jsem odchod Rodičky inspirací. Gertu bych měl rád – ale nevrátí se. – 18
Básně v knize Disharmonie:
  1. DEBUT.
  2. MATCE.
  3. LIST VĚZŇŮV.
  4. PRELUDIUM K ŠÍLENÉMU TANCI.
  5. DOBA NAPOMENUTÍ.
  6. FRAGMENT DOPISU.
  7. KOMPROMIS.
  8. ZVONY.
  9. lNTÉRlEUR.
  10. DOPIS PIANISTCE.
  11. PO CHOPINOVĚ NOKTURNU.
  12. OČI HUDEBNICE.
  13. NÁDRAŽÍ A PŘÍSTAVY.
  14. SPLEEN.
  15. ŽENY.
  16. KABARETIEŘI.
  17. DEN PRVÉHO SLUNCE.
  18. SVÁTEČNÍ DEN.
  19. ČEKÁNÍ.
  20. BEZ NADĚJE.
  21. NOKTURNO PŘI LOUTNĚ.
  22. PO SOUBOJI.
  23. RESIGNACE.
  24. DVA.
  25. SMUTEK.
  26. KDO ZTRATIL DUŠI PŘÍBUZNOU...