PO SOUBOJI.

Michal J. Mareš

PO SOUBOJI.
Svit luny, přítel jediný, mne v noci vodí za náves – když fosforečně dědiny v obzoru září – truchlí les a v ticho velebné dálný jenom jez svou píseň řve. Když šediny se chladných mlh mně tlačí v skráň, jak pes jdu štván. – Jak pes jdu štván, do bezesných jsem nocí hnán, cejch křivdy ve svém srdci mám a marně šílím – marně lkám „ó odpust mi – mně bude dán tak věčný klid“. – Jdu dále štván. – 27