SMÍR
Nuž odpusťme si, vždyť jest večer již –
a věru můžeme si odpustit,
již kolem tma! Což mlhy nevidíš
a ve vzdálí mihavý lampy svit?
Nač všechen vzdor – toť zašlo dávno v nás
a mlčky půjdem’ každý cestou svou,
pak můžem dívat se na stezek srázsráz,
jak v šeru splývá s chmurnou dálavou.
Nuž odpusťme si, věru čas jest jítjít,
již cítím mraky těžce ve tmě plout...
Teď mohu již své touhy odhodit
a u cesty si klidně usednout!
Josef Müldner