Na starém hřbitově.

K. Egor

Na starém hřbitově.
Sem, v kout věčného spánkuspánku, zbloudila má noha. Kol nízká, oprýskalá zeď, jež rozpadá jak hroby, a kříže rezavé a na nich obraz Boha, a sochy kamenné, jež s bohy pozvolna se drobí. Žár dne v zem prahne a kosti pohozené bělí, a mrtvá fadesa své údy klade v hřbitov líně. Slz vyplakaných zde, však vyschlých, Smutek želí. Vše zapoměno. Konec bolu, ctnosti jako vině. Lhostejnost na hrobech a lhostejnost v nich o všecko se dělí! 10