Dolů.

K. Egor

Dolů.
A klesám do tmy, do smutků a do závratí, ač chtěl jsem duší k dnu, kde pevně moh’ bych státi. Kde světlo tušil jsem, tam lebek prázné oči, kde břehy měly být, tam zem se v závrať točí, Aa bol a černý smutek protkal roucha bílá, v nichž bohům radosti mše sloužit duše snila, až byl bych dopad ke dnu, Všeho – prapůvodu, až ke dnu duší, tajů, vin i slavných zrodů. Však místo proniknutí všímvším, i cnostmi, hříchem, zřím v propast velkých úst, jež prasknout hrozí smíchem. A klesám, klesám stále v prázno do hlubiny, a modlím se jen k Sobě v duši za své viny. 25