LESY ŠUMÍ...
Lesy šumí, lesy šumí...
Nad západem hoří ohně,
v lukách vůní zatopených
plouhají se bílé páry,
srny vyšly na kraj lesa,
k obzorům se zadívaly,
k obzorům, kam v cizí dálky
bílá plují oblaka.
Lesy šumí, lesy šumí,
v naší jizbě sšeřilo se,
po koutech se rozvěsily
pavučiny prvních stínů.
Stmívá se ta naše jizba
pohádkovým mlžným šerem,
vlhkým mechem starých lesů
němá noc jde v samotách.
66
Lesy šumí, lesy šumí.
V naší jizbě setmělo se,
intimní sem vešla chvíle –
ve svých měkkých, sladkých loktech
moje žena dítě hýčká.
Nad západem hasnou ohně,
brzy vyjdou první hvězdy
ponurými nad lesy.
A za těmi lesy někde
leží velká, cizí města
s paláci a trůny králů,
papežů a prelátů,
veliká ta cizí města
s pochmurnými věznicemi,
s pelechy svých bídných čtvrtí,
s kláštery a blázinci,
cizí země, cizí státy
s ohromnými armádami,
s bataillony hladovících
pod ochranou bodáků,
země cizí, hory, moře,
cizí lidé, vášně cizí,
krásy nové, nové pravdy,
s tragikou svých zápasů,
světy cizí, mrtvá města,
67
pusté chrámy mrtvých bohů,
všecko mrtvo, pro nás mrtvo,
leží tamhle za lesy.
Lesy šumí, lesy šumí...
V naší jizbě sešeřené
proti nebi hvězdnatému
silhouetta tmí se v okně.
To má žena ve svých loktech
naše zlaté dítě hýčká,
celý svět náš, naše všecko,
naši svěží pohádku.. .pohádku...
68