[II.]

František Sís

[II.]
Všichni jsou u svých milenek, jen já a hvězdy jsme samotni. Vzduch kol mne chvěje se blaženým leskem, já ssaji svými rty jeho vůni a mé oči zalévají se touhami. A píši píseň do hedbávné kůry jabloně. Růžové květy padají a zachycují se v mých vlasech. 56 A píši stříbrným šípem v bílý hedbáv. – Verše mé jsou žhavé, opojné, sladké a hvězdy dojaty líbají mé čelo. A jabloň naučí veršům mým své květy a hvězdy roznesou je svými paprsky. A budou přicházet milenci, číst v kůře protkané stříbrem, pevněji stisknou si ruce a nové sny zajiskří jim na rtech a nové polibky. A já z povzdálí budu se dívat. Mé vlasy budou již vybledlé, má ústa již nesnesou polibků. Ze vzdálí budu se dívat a usmívat shovívavě. 57
Básně v knize Můj dům je opuštěn:
  1. JITRO.
  2. LEGENDA O MĚSÍCI.
  3. NECHCI TĚ KLAMAT.
  4. MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.
  5. NESHASÍNEJ MĚSÍCE.
  6. MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.
  7. RUDÝMI KVĚTY DIVOCE VYSTEL.
  8. NAIVNÍ PORTRET.
  9. SKRYJ SE.
  10. ZAJDI.
  11. MÉ NOCI DLOUHÉ.
  12. V MŮJ ŽIVOT NEVSTUPUJ, ŽENO.
  13. POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.
  14. SMUTKY JARA.
  15. VZNEŠENÁ PANÍ.
  16. NEJVYŠŠÍ SMUTEK JEHO.
  17. ŽNĚ.
  18. ZRCADLO.
  19. ÚL.
  20. ROUHAČ.
  21. [I.]
  22. [II.]
  23. [III.]
  24. [IV.]
  25. [V.]
  26. [VI.]
  27. [VII.]