Hadové vylézají z doupat svých.

František Sís

Hadové vylézají z doupat svých.
Hadové vylézají z doupat svých, usazují se na mém těle, ovíjí se kol krku mého, obtáčejí se kol prsou mých. Cítím žár na rtech svých jako polibek ženy zrádné, cítím palčivost v srdci svém jako dýkou bod milenky. A modrají rty mé, a černá hruď má. Mé tělo se svíjí v křečích prudkých, cuká sebou jak v objetí vášnivém, v němž bolestí sladkou život vytéká, najednou vytéká – tělo se láme – život vytéká – 33
Básně v knize Umdlené stíny:
  1. Umění.
  2. Vlna štěstí.
  3. Mysterium snění.
  4. Snů horkých krev.
  5. Čekání lásky.
  6. Lásku chci.
  7. Troska vášně.
  8. Do mého nitra padal sníh.
  9. Píseň.
  10. Marně jsem polibek smýval.
  11. Slza.
  12. Květy opadaly.
  13. Prchly illuse.
  14. Smutek rozkoše.
  15. Poslední světlo.
  16. V duši mou se zakous’ vzteklý pes.
  17. Žijte jen.
  18. Blíny v duši.
  19. Úzkost duše.
  20. Má duše prchá.
  21. Pod nárazy hynu.
  22. Bílé objetí.
  23. Kde jsi, Ženo –
  24. Na hlavu mou sypala rudé květy.
  25. Kořist vášní.
  26. Kletba lásky.
  27. Hadové vylézají z doupat svých.
  28. Rád mám mrtvá těla.
  29. Rozkoše pěna vyráží na rty.
  30. Mstivý zpěv.
  31. V hrdé samoty své prchám.
  32. Můj hrob vystelte rudými růžemi.
  33. Rouhavá kantilena.
  34. Modlitba.
  35. Podzim mládí.
  36. Jdu tmou.
  37. Sentimentální ironie.