Na vodách neklidu...

Bohuslav Květ

Na vodách neklidu...
Na vodách Neklidu má loďka nejistá se těžce k předu potácí, rackové divoce kol ráhen poletují a teskná duše má do dálek zírá s úzkostí... Oh, kdybych jen cestu znal k těm luzným ostrovům, které jsem za cíl své plavby vyvolil, a kdybych moh’ vypátrat skaliska skrytá pod vodou, bych pohromě se moh’ vždy šťastně vyhnouti! Ó Pane, zbav mě té děsné úzkosti! Rozžehni světla jasná na nebi a vzdal mě všech úskalí, tragický zmar mi věštících, a loďku mou za pohod doveď k těm čarovným ostrovům!... [5]