Duše.

Bohuslav Květ

Duše.
Panenská dívko, jež po lukách jdeš zelených a radostna trháš květiny, bys věnce z nich si uvila! Noc padá zvolna, ale jistě, na luka... Duše má! Duše, jsi šťastna? Teď stanula jsi a hledíš zadumaně do dálky... Ó vzpomínej! Víš, jak zarděla’s se do krve, ulicí města když jsi spěchala a sprostí vozkové, opilí chodci nestoudné žerty když si z tebe tropili a zraky chlípnými trhali s tebe bílý šat? Ó vzpomínej lvzpomínej! Víš, jak jsi chtěla do chrámu a pokrytecký dav jak poděšením řval a volal: Nevěstko!? A ty’s byla tak nevinná a jen jsi plakala... Ó vzpomínej! Ne, dále jdi a trhej květy raději! Nevzpomínej! Zapomeň na to, co bývalo, a nechtěj ani teď slyšet hesla těch, již příliš sprostí jsou, i těch, kteří jsou příliš zbožní!... 9