Lítost.

Bohuslav Květ

Lítost.
Nad hlavou mou zas bílý měsíc plá, dnes touha chvěje srdcem mým..., Maruško má! ty chvíle daleky, kdy teplá ruka tvá mou chladnou hřála krev. Oh, běda! já jsem srdce nechal mřít a mozek živil, mozek jen, já samce v sobě zabil nelidsky, bych snáze vysmívat se mohl Milenci. A teď v té prázdné poušti Života, kde sup jen někdy zakrouží..., já cítím, že jsem špatnou cestou šel a ruku tvou že pevněji jsem držet měl... 19