Mistru Antonínu Sovovi.

Bohuslav Květ

Mistru Antonínu Sovovi.
Kdo přišel večer, Mistře, jako Vy, kdy Bída z koster staví věže příšerné, tomu nemožno sednout u potoka a věnce vít a Lásky opěvat. A Vy jste první tónem kovovým na cit útočil sobců bezectných, když zmalátnělých řada básníků nervosní rukou s rythmy hrála si... Teď čelo skláníte a smuten zříte kolem, že nevidíte ovoce Své práce; ó buďte jist, že Vaše zrno horčičné v neplodnou, tvrdou skálu nepadlo! Z každého zrna tisíc mstitelů, byť ne hned, časem povstane, a hladu, bídy želez zbavený Vám bude nový člověk děkovat... 24