Po krisi.

Bohuslav Květ

Po krisi.
Mrtvolu svého idolu jsem v nesvěcenou srdce svého zem bez bubnů, trub a vzlyků pochoval – teď bezduchým tam dříme snem. Je pustý kolem noční kraj, sníh měkce padá na utvrdlou zem... slyš, někdo přichází, a tiše tak: mé city jdou se modlit sem... 36