V tvé vlny oněmlé...

Bohuslav Květ

V tvé vlny oněmlé...
V tvé vlny oněmlé se duch můj, Samoto, den ode dne víc potápí... nadarmo v dálkách časem zahřímá a chvílemi se blýská – mne z mojí Nirvany juž nevyruší nic! Pohrd’ jsem Člověkem. A na pouštích svých Hor jsem uhas’ všechna světla pozemských svých nadějí a v tupé žalosti jsem na studenou poklek’ zem a ruce umdlené marnými ranami v modlitbě beze slov k mlčícím výším spínám... 66