Smír.

Bohuslav Květ

Smír.
I. I.
Slyš, drahá, nad sšeřelým krajem stlumená hudba zvonů zaznívá... teď je tu chvíle, kdy se otvírají srdce, hodina odpuštění, hodina vášnivá.
Nuž, nakloň srdce své a zpovídej mne, ty květy kolem svědky jsou mé lítosti! nuž, rozhřeš vinu mou, bych očistěn zas mohl v tvé stonout náruči a zapomenout svojí hříšnosti...
II. II.
Zas budem spolu písně hrát, písně z bouří vykvetlé... zas budou zraky štěstím plát, na březích řek až budem hrát, kol měsíc házet bude světlo své!
A řeky budou klidny již, labutě klidně na nich snít... ta volná čela... žádná tíž nebude hruď nám svírat již a žádný pes nebude v smír ten výt! 69