Ultima rerum.

Bohuslav Květ

Ultima rerum.
To bude soumračný a teskný den a nebudou pět v hájích slavíci, až duše moje, nasycena pozemskými strastmi, se bude v nový svět ubírat, netušený, zářící. Tak zbožně ruce sepne na svých ňadrech, jako když modlila se v intimních dnech svých, s zahořklým úsměvem si na soud lidský vzpomene a s chvatem, Bože můj, se odebéře do království Tvých... 73