JARNÍ.

Bohuslav Květ

JARNÍ.
Zas jaro... Duše křídla rozpíná a se skřivanem vzletět touží, sníh stírá měkce se svých perutí a s ním vše, co nás v zimě souží. Zas cítím růsti konvalinek běl a dýchám opojnou jich vůni, zří na mne z travin skromnost fialek tajemným modrem horských tůní... Tu náhle tušíš dávnou minulost, jak láká tě zpět v klamy mládí, a děti, kterým šediví juž vlas, si s illusí zas hrají rády... 15