PRÁZDNINY 1897.

Josef Mach

PRÁZDNINY 1897.
Mé oko často vidívá tě co dítě zraků veselých v tom filigránsky dětském šatě, děvčátko naivní, samý smích. I sebe vždycky vidím zase: studentík malý, bojácný, jenž hloupým touhám oddává se a blouznivé si spřádá sny, jenž na rytíře tvého hrával vždy sobě tenkrát – a tak dál, a o tvých očích básně psával a (dnes to povím) miloval. Ó loučenské ty staré lesy, zelené tiché aleje! 9 Když srdce nyní vzpomene si, co vše jím zase zachvěje! Tam často za hubičku v doubí já tobě hřibky sbíral jsem. To nejkrásnější byly houby, jež jsem kdy našel v žití svém. 10