Život.

K. Egor

Život.
Co všechno jmenují život! Ode dne ke dni do prázna civět, ve víně utápět poslední myšlenku zbankrotilých mozků, sentimentální žvatlání pohlaví dvou, strojovou práci a černý kus chleba, pak všechny zemdlené vášně a pohaslé touhy a sny, a na konec ještě umírání jmenují: Život. O, přiznejte se, vy všickni, jichž tělo se hýbe a je teplé, přiznejte se, zda-li žijete ještě? Či opravdu všecko je Život, v čem nestydla krev? Slyšte! Mohu se zasmát, neboť jsem učinil radostný pro sebe nález: Já ještě žiju! Ale ne! Jen Vichřice žije, která mi pod okny tančí a rachotí v bubny, jen Sodom požáry žijí, jen Výkřiky vzdoru, jen Hrůza a Hlad a Mor a Šílenství žijí, protože rdousí nimravý Život a ničí se v sobě, by mohly okamžik nejvíce žít. 19