Zpověď.

K. Egor

Zpověď.
Nevěřte nikomu, ničemu, v nic! ...Ó, nevěřte toliko mně!! Já lhu nejvíce sobě, své duši a mozku a srdci, lhu sobě štěstí své samoty, lhu sobě klid a úsměvy a výkřiky zapírám, zapírám vzlykání, zapírám hrůzu, jež přepadá mne v ložnici a rdousí a rdousí, rdousí... Óh, ne! : Má duše je hluboká, zčernalá rána, již zasadil mi ten, po němž nejvíce toužím, Život. Má duše je hluboká, zčernalá rána, jež nemůže krvácet již... Má duše je propastí, jíž nemohu dopadnout ke dnu, má duše je modlitbou v requiích, jež neskončí dřív, než Život requie dopláče u mrtvoly mé; má duše je bolestí všech, jimž smrtí nepřestala muka, má duše je požárem, jehož nápojem mrtvá krev lidstva, má duše je vichřicí, jež nedolká nikdy... 33 Ó, klekněte se mnou na žhavý popel věčného smilování, kdož trpíte smutky neznámých Vin; klekněte všichni a v horečných modlitbách zlomte třesoucí ruce, kdož pláčete se mnou a děsíte se tajemné Pomsty, kdož šílíte, když vichřice naříká a klne výčitkou v dohaslém krbu; Ó, klekněte se mnou a modlete se, modlete od jitra v noc k Novému žití..., v němž budeme věřiti alespoň sobě, budeme moci, budeme směti věřiti sobě. 34