Můj život lhal.

K. Egor

Můj život lhal.
Můj Život jednou chtěl zavýsknout přece, chtěl zazpívat duši mé nejvyšší tóny, sebe obelhávaje, chtěl obelhat mne. Ale Bože! Proč to jen činil! – Já nepoznal masku a věřil. Však výkřik zůstal viseti v mračnech a nejvyšší tóny přepjaly tenké juž struny. A nevinný snášel jsem nové zas muky a nevinný trpěl jsem vylhaným hříchem. Pak posměšný dav na pranýř vyzvedl zemdlené tělo a divoký kankán tančili v smíchu. A na ruce pouta mi dali a na čelo vpálili zločinců cejch. Má duše o Pomstu křičeti chtěla, má duše umřít si přála; a nedovedla než modliti se za posměšný dav. 63