POSLEDNÍ DOPIS

Josef Mach

POSLEDNÍ DOPIS
Poslední dopis v zmatku horečném píši ti, milá, bez ladu a skladu. Je příliš málo místa v srdci mém pro moji lásku a pro tvoji zradu. Dnes do Vltavy skočím po hlavě, bych klid a utišení našel dole. V anatomickém zítra ústavě ležet už budu na pitevním stole. Ležeti budu ztuhlý, mlčící. A s profesorem v odpolední chvíli z prvního roku přijdou medici, by něčemu se na mně přiučili. Hrabati budou se v mých vnitřnostech s nožíky v ruce, s viržinkami v hubě a mluviti o různých hloupostech a vtipkovat a smát se při tom hrubě. Tak, dříve nežli přijdu do hrobu, přec mohu něčím užitečný býti, 11 neb mnohou zajímavou chorobu na mrtvole mé možno objeviti. A z čeho strach jsem míval za žití, tomu teď po smrti přece nevyhnu se: můj mozek musí vědě sloužiti, pečlivě uložený v špirituse. Srdce mi vyjmou, a v něm, zkrváceném, srdeční budou konstatovat vadu. Nějakým hloupým, latinským pak jménem pojmenují mou lásku a tvou zradu. 12