JARO

JARO
Jaro započíná dvacátého března, příroda se budí, všecko pučí. Mnohý student snaživý teď sezná, na zimník co zastavárna půjčí. Svěží zeleň svítí z luk a polí, země voní, slunce hřeje krásně. Míza stoupá. Na redakční stoly hromadí se erotické básně. Stromy a též keře raší v parku, kosi v nich už brzy zahvízdají. Na lavičkách večer plno párků. Čápi teprv pozděj’ přilétají. Vlaštovky už mladým hnízdo staví, budku družce upravuje špaček. Mladé dívky pletou mužům hlavy, zvláště, nenosí-li šněrovaček. Jaro čas je zasvěcený lásce. Vím to z vlastní zkušenosti, neb jsem 30 zamilován též. Vždy na procházce čeká na mne moje milá se psem. Hledím na ni jako na světici, to je u dívek mým zvykem vždycky. O psu jejím také mohu říci, že mi nanejvýš je sympatický. Říká se sic, že pes je tvář němá, rád však hladím jeho kožich černý. Dověděl jsem se dnes o něm z Bréma, že tvor velmi chytrý je a věrný. Pse mé milé! Moje sympatie k tobě rostou i můj obdiv velký! Věrnost tvoje bod snad jediný je, v němž se lišíš od své velitelky. 31