V LINCOLN PARKU

V LINCOLN PARKU
Amerika je vskutku zvláštní zem, kdo přijede sem, ten to teprv vidí. Nejvíce ze všeho jat bude údivem, co je zde všude prominentních lidí. Prominentní jsou zde snad všichni lidé. Však prominentnější jsou zvířata. Do Lincoln parku kdo si někdy vyjde, rád jistě potvrdí mi slova ta. Do Lincoln parku rád si zajdu časem. Tolik jsem zvířat nikdy nevídal, všech barev, tvarů, zemí a všech pásem: lvy, soby, medvědy, papoušky, a tak dál. Slon ze všech nejlepší je, celkem vzato, je zábavný a směšný převelice. Zove se „Vévodkyně.“ Jediná to šlechtična, již jsem dosud poznal v Americe. V Lincoln parku je pobyt velmi milý. Příjemný vánek od jezera duje. 52 Barevných gentlemanů (mnohý bílý též, myslím) tady spousta promenuje. Jezera půvab nelze říci slovy. Až k obzoru se táhne pláň ta širá a září jasem jako perleťový knoflíček na košili Všehomíra. A pak vše pokryje se šerem večerním. Vzduch vlahý je a teplý jako z jara, Velký Vůz třpytí se na nebi severním. (Či říká se snad tady Velká Kára?) Tou dobou domů jdu se svojí přítelkyní. Jak ve tmách jezero plá jejích zraků svit... Ó kéž by svolila, bych směl se šťasten nyní v hloubi těch tmavých zraků utopit! 53