ROZJÍMÁNÍ PODZIMNÍ

Josef Mach

ROZJÍMÁNÍ PODZIMNÍ
Podzimní mlhy ulicí se plouží, nálada všude vládne truchlivá, a poněvadž se noci kvapem dlouží, je přirozeno, že dne ubývá. Listí už dávno spadlo se všech stromů, zima už, myslím, není daleka. Někdy je tak, že nevyhnal bys z domu psa, dokonce ne ani člověka. Pro staré mládence je vskutku nejsmutnější podzimní doba ze všech ročních dob. Zvlášť já, jenž nejsem ještě dlouho zdejší, samotu svou teď cítím dvojnásob. Můj pokoj smutný je a opuštěný. Když vkročím do něj, chlad mne zarazí. Pustě zří na mne čtyři holé stěny. Nevisí na nich ani obrazy. „Života způsob nutně musím změnit,“ tak často říkávám si z večera. 56 Největší chuť bych měl se třeba ženit. Snad vezme si mne dívka některá. K svatbě s ní půjdu, vezmu černý kabát, a radostí se zrak můj zasměje, až v radnici nás oddá soudce Sabath a nebo Uhlíř. Mně to stejné je. Manželský certifikát obdržíme a domů půjdeme s ním nadšeně. V bytě ho pěkně někam pověsíme. Ať aspoň něco visí na stěně. 57