CXXV Z hrozivé sféry smrti, kam mne srazil

František Zavřel

CXXV
Z hrozivé sféry smrti, kam mne srazil Z hrozivé sféry smrti, kam mne srazil
 pekelný osud, nevrátím se více, já rozhodl se, nejpevnější asyl spatřuje ve smrti. Tam sténajíce vlekly se bledé stíny ubožáků, sepjaté ruce a zastřené líce. Podsvětí strašlivé! Tisíce zraků navždycky zapadlých, tisíce dlaní vztahujících se marně po zázraku, který se nestal, nestane. Jen lkání zemřelých bytostí jsem slyšel zníti, leč její hlas jsem nezaslechl, ani 53 lehýnký úsměv rtů. Od stolu žití vyrvána surově a bez váhání pohrdla posvětímpodsvětím. Není jí. Zříti nelze ji ani v říši stínů. Raní tím svoje vrahy? Duši všehomíra uvede v neklid ledovou svou dlaní? Ach, marně čekám. Kam mé oko zírá, všude jen stíny, stíny, moře stínů, leč ona mezi nimi není. Svírá mne říše smrti dvakrát. Dvakrát hynu nespatřuje ji. Nyní teprv cítím, že ani zde ji k srdci nepřivinu. Zaskočen smrtí jako dříve žitím, u konce sil a bez pomoci, slabý, abych se nedal strhnout vlnobitím, cítím, že klesám ke dnu. Cos mne vábí klesati stále hloub, co nejhlouběji zakousnouti se do propasti, aby nikdo mne nemoh zachránit, když její milované a krásné, malé ruce, jež zvykly trhat růže, v hrobě tlejí. V tom náhle cosi vytrhne mne prudce z nejhlubší tmy a do světla mne táhne. Co je to? ptám se. Satan? Revoluce 54 běsů a démonů, jež zničit prahne hrozivý osud, to, co určeno? V tom něčí tvář se ke mně tiše nahne, tvá nádherná tvář, božská Heleno!
Básně v knize Pomník Miladě a Heleně:
  1. I Nedožila ses pádu těch,
  2. II PRVNÍ KVĚTEN 1938
  3. III „NEJVÝŠ SPRAVEDLIVÝ“
  4. IV Kdo řekne, jaké hrozné drama
  5. V Ubohé ptačátko rozbité na padrť!
  6. VI Modlím se k tobě, malý mučedníku,
  7. VII Ach, naše mansarda v rue Saint Sulpice!
  8. VIII Dívám se do noci,
  9. IX Položil jsem do tvých úst
  10. X „Třesu se jako ubohý psík“,
  11. XI GENIOVÉ
  12. XII SPLNĚNÁ PROSBA
  13. XIII SMRT
  14. XIV 2. KVĚTEN 1938
  15. XV Nádherný úsměv na tvé líci
  16. XVI Nehmotný závoj, jehož ničí ruka neodestře,
  17. XVII Políbil jsem tě naposled
  18. XVIII Nade mnou dusná půlnoc tmavá.
  19. XIX Po smrti dal jsem do tvých rukou, teplých ještě,
  20. XX Ta tvoje rakev bílá
  21. XXI „Anděl lásky svaté vlá
  22. XXII Celý život jsem se tázal
  23. XXIII CESTY
  24. XXIV Života kouzlo zmizelo jak dým
  25. XXV MODLITBA
  26. XXVI OSUD
  27. XXVII HROB ČÍSLO 423. hřbitov IX. oddělení 12.
  28. XXVIII Přes hroby vpřed!
  29. XXIX JEŘÁB NAD HROBEM
  30. XXX Probojuj se k nadčlověku,
  31. XXXI Fanatismus vůle
  32. XXXII VITTORIA COLONNA
  33. XXXIII Lámu chléb bolesti a piji víno smutku
  34. XXXIV Ponurý byt, kde hořel tvůj smích,
  35. XXXV V Mělníku stojí chrám uprostřed rév,
  36. XXXVI Kam zmizel motýl, který létl
  37. XXXVII HŘBITOV NA JAŘE
  38. XXXVIII Na Montmartru jsme psíka potkali,
  39. XXXIX Jaký tón bych musel nalézti,
  40. XL Sama si říkala: malinkej.
  41. XLI Držím v ruce tvůj střevíček
  42. XLII Odešel skřítek do lesa,
  43. XLIII Zmizela jako pohádka,
  44. XLIV TO, CO SE NIC NAZÝVÁ
  45. XLV PŘEDTUCHA
  46. XLVI BEATRICE
  47. XLVII Tvé smrti krutou tragedii,
  48. IL NEOPLASMA CEREBRI
  49. L Nad tvým hrobem chtěl jsem vytesat
  50. LI MÍSTO
  51. LII NIKDY
  52. LIII Nikdo na celém světě snad
  53. LIV Holoubci vrkají na římse
  54. LV Přinesl jsem květiny
  55. LVI Dříve šli lidé do kláštera,
  56. LVII CREDO
  57. LVIII Do tmy ponořen,
  58. LIX Bez viny a bez rozsudku
  59. LX Vraždí prý ze svých zvláštních plánů, snů a snah,
  60. LXI Tak dlouho tě budu proklínat,
  61. LXII ANEBO?
  62. LXIII Nyní tě teprve miluji,
  63. LXIV Tvé čelo, ruce – povel snům,
  64. LXV Usedl jsem k tvému stolu,
  65. LXVI „Přines mi pomeranč, ale jen jeden,“
  66. LXVII Nesměla jsi déle žít,
  67. LXVIII Zmizelo navždy tvoje pousmání,
  68. LXIX Mezi mnou a tebou stála
  69. LXX
  70. Plna děsu, plna vzlyků
  71. LXXI Jeřáb dávno odkvetl,
  72. LXXII Buď s bohem, drahý příteli,
  73. LXXIII ANATOMICKÝ ÚSTAV
  74. LXXIV ČÍS. 3485.
  75. LXXV Má vůle byla pyšný hrad,
  76. LXXVI Když hlupáci mne napadali
  77. LXXVII Mé celé srdce patří tobě,
  78. LXXVIII Ó jak jsi milovala „svoje“ moře!
  79. LXXIX Mne bohové trestat nemohou,
  80. LXXX Jak temná růže stolistá
  81. LXXXI Jsi slunce, které zasvítí
  82. LXXXII TOMBEAU DE L’EMPEREUR
  83. LXXXIII Ach, Paříž! Vypadalas pařížštěji
  84. LXXXIV Paříž! To byl tvůj živel. Tam jsi žila vskutku,
  85. LXXXV Přijel jsem bez tebe do Paříže.
  86. LXXXVI OSUDY
  87. LXXXVII Odporná smrti, kolik let
  88. LXXXVIII Přátelé, dopijem,
  89. LXXXIX Prach jsi a v prach se obrátíš.
  90. XC THANATOS
  91. XCI Zloději mají paláce
  92. XCII Milovala jsi zvířátka
  93. XCIII Obdržel jsem tvůj prstýnek
  94. XCIV Za všechna pekelná příkoří,
  95. XCV Napsal jsem několik tragedií,
  96. XCVI VALDŠTÝN
  97. XCVII Dva pomníky jsem postavil,
  98. XCVIII Je čas, bys přestalo zpívat,
  99. IC Otec, matka, Pepa, milý druh,
  100. C Sup na skále není tak sám
  101. CI Na tvém hrobě sníh a sníh,
  102. CII Odporný života kolotoč
  103. CIII Rouhá se, řekli knězi, v nachu
  104. CIV Život jsem miloval až příliš,
  105. CV Dost bylo očí sluncem opitých,
  106. CVI Dvacátý měsíc
  107. CVII Přátelé, až zemru, plameni
  108. CVIII Jak je smrt směšná se svou hrozbou temnou
  109. CIX Má první myšlenka po ránu platí tobě,
  110. CX Smrti se nebojím od toho okamžiku,
  111. CXI REKVIEM AETERNAM
  112. CXII Ubil jste jediné, co jsem kdy miloval,
  113. CXIII LODIVOD
  114. CXIV Strž fialek a jasmínu
  115. CXV Po třetí jaro šílí
  116. CXVI OSUD
  117. CXVII Má píseň smuteční tak jako moje drama
  118. CXVIII Po tvé smrti Satana i Boha
  119. CXIX Jak ponurou se stala země
  120. CXX Věřím, ach věřím. Neslýchané světy
  121. CXXI ORFEUS
  122. CXXII Z absolutna do absolutna
  123. CXXIII Milada a Helena!
  124. CXXIV Ach, moje mrtvá a ty, moje živá!
  125. CXXV Z hrozivé sféry smrti, kam mne srazil
  126. CXXVI Mým bohem byla smrt a nyní ty jsi jím.
  127. CXXVII Jsi zrozena na Goethův den
  128. CXXVIII Ze smrti vyšel jsem a než tam klesnem zpátky,
  129. CXXIX Milada ve svém tichém hrobě
  130. CXXX Hřbitůvky na malých vesnicích
  131. CXXXI Od bílé rakve k oltáři
  132. CXXXII Věř, nebožce to není líto,
  133. CXXXIII Na mrtvou nemusím žárliti,
  134. CXXXIV FAUST
  135. CXXXV Hádanka smrti a života
  136. CXXXVI QUIS UT DEUS?
  137. CXXXVII PŘÍPITEK
  138. CXXXVIII Tvá krásná sestra a tvá matka!
  139. CXXXIX Na smrt jsem věru myslel dost,
  140. CXL Antické krásky odlikou
  141. CXLI DIALOG