EVROPĚ
I.
Přicházím plivnout ve tvář tobě,
ty děvko jedy napitá,
na velikosti truchlém hrobě
jež výdělek svůj počítá,
sem pohleď, ač-li možno je ti
se dívat zrakem krhavým,
chci zrcadlo ti podržeti
a pak tě teprv popravím.
II.
Cos učinila před sto roky,
ty hnusná děvko nahnilá,
tví králíci s plnými žoky,
se kterými ses pářila,
co učinili, opojeni
titana pádem strašlivým?
Ty mlčíš, děvko? Bez prodlení
já tvoji paměť oživím.
10
III.
Nejtragičtější ze všech reků,
již tebe, hroudo, šlapali,
se smečkou lotrů plných vzteku
podnikl zápas zoufalý,
on, poraziv bezpočtukráte
ubohé šiky sokovy
zří náhle, kterak cosi mate
výpočet jeho kovový.
IV.
Hle osud, hnusný jako ty jsi,
v podlosti stejně veliký,
do bitvy prohrané se mísí
a zachraňuje bídníky.
Tak padá velduch. Co že nyní
učiníš, děvko prohnaná,
co učiní ti, které stíní
tvých korun sláva prolhaná?
V.
Hle toto: Ubitého reka
na vyprahlou poušť vrhnete,
kde neodvratná smrt jej čeká
uprostřed vyhněvýhně prokleté,
11
o hladu, v bídě, shnilou krmí
otráven, střežen četníky,
uprostřed skal, jež k nebi strmí,
tam zmírá, císař veliký.
VI.
Padouši, to jste učinili
unavenému rekovi!
Hle, po stu letech jak je milý
vám – imperator tuctový!
Změkli jste velmi. Měkkost vaše
však zbudit nemůže než hnus:
Ten, kterého tak mdle a plaše
střežíte, není genius.
VII.
Ne, není. Pouze Habsburk je to
a k tomu piják nemalý,
on, jemuž říci ve tvář: Sketo!
si jeho sluzi troufali,
on, karikatura svých předků,
ba jenom proto narozen,
on, hledající něco k snědku,
když od stolu byl vyhozen.
12
VIII.
On je vám vhod, ten císař malý,
to ubožátko upité,
Velikého jste uklovali
a maličkého chráníte.
Veškery pocty jemu! Proti
svatohelénské věznici,
hle, Hertenšteinští idioti
a Madeira zářící!
IX.
To tvoje tvář je, přeubohá
Evropo! Lstivě srazivši
nejmocnějšího poloboha,
ty dovedeš se mazlit s vší.
Ona je tobě zřejmě milá
a ty jí také rozumíš.
Velikost císařova – byla.
Bezcenný hlupák žije. Slyš!
X.
Slyš kletbu, kterou ve tvář vrhám
zlotřile pusté hříšnici,
škrabošku tvoji dutou trhám,
kterou sis vetkla do lící.
13
Jsi strašna, nejsi vinna ale,
neb bůh (bůh-!) tebe ovládá,
jenž velkost popravuje stále
a protežuje hovada.
29. ledna 1922.
14