PRÁŠKOVINA.
Co pak je to, o pět tisíc
vojáků dát vládě víc,
to nestojí věru za to,
stáhnout k hněvu svoji líc.
To přijde na jeden okres
jich „akorád“ půl páta,
tak vykládal excellence
náš ministr – pantáta.
Pro takový malý capart
oposici nedělám,
a nepůjdu skrz to z vlády
domů, ke svým kobylám.
Jsme to s naší vlasteneckou
politikou na hnoji,
když pět tisíc našich hochů
za ozvání nestojí.
A když máme excellence,
jež vše takto rozřeší –
než pět tisíc našich hochů,
jest jim křeslo milejší.
Kteří nad frak ministerský
nic lepšího neznají,
za něj sebe i svůj národ
třeba čertu prodají.
44
Ozývá se práškovina
od Vltavy k Dunaji,
co dokáže náš ministr,
páni teprv poznají.
Prozatím se jenom smějí
excellenci „Akorád“,
a víc takových si přejí,
by se mohli více smát.
Rozlévá se práškovina
a zavání po vlasti
vzdor tomu, že vláda chytla
pana Práška do pasti.
On se směje a jen kývá
„tvrdou českou palicí“ –
– voličové, připravte si:
rákosku a lavici.