HRST MYŠLENEK.

HRST MYŠLENEK.
Matka – církev stojí na Petrově skále, a ta skála prý se nikdy nesřítí – a nechceš-li tomu slepě věřiti, nu, tak ocitneš se prostě v kriminále, a tam můžeš nerušeně rozjímat o solidní stavbě této hrdé skály, zda přetrvá věky – aneb se přec svalí, když ji musí censor tužkou podpírat. * Nelkej, můj milý, že bolest tě dusí, vždyť, kdyby nebylo bolesti, člověk by necítil touhu v své duši, třeba jen vzdychnouti – po štěstí. * Nechlub se, co všechno vykonáš, byť bys i na ruby zvrátil svět, pramalou zásluhu k dobru máš, když sebe jsi přeměnit nedoved’. * Málo věř a slova važ, když „přítel“ jimi hází, nebo jinak nepoznáš, co moudré a co frází. * Neříkej člověku: osle – a tak dál – vždyť osel je moudrý dosti, aby se dopustit toho varoval, co ty rád nazýváš cností. * Autorito, modlo mnohých lidí! Dnes ti lidstvo dovoluje ještě žít, neboť neví, že kdo povoz řídí, může zapřažené voly kdy chce bít. * 76 Vězí v tom náhoda, či hloupé rozmary, anebo dokonce nadutost smělá, že v každé vesnici je škola u fary, anebo u kostela? * Má tělo k zemi skloněné a sto mozolů ve své dlani, a přece volá zkroušeně: ručičku líbám, milostpaní! * Milostpaní! Ten váš pejsek je hezounké zvíře, ale jeho zvyky budou vašímvašim podobné – on se staví u každého rohu, u pilíře, a vy zase insertem se ptáte – po kojné.