PŘED ZÁPISEM
Zotročeni cizí rotou,
v srdcích ticho, v očích temno,
ulicemi motáme se –
v ekvipažích jezdí páni.
Radost vzali, volnost vzali,
v černých slojích dřeme na ně,
pečeme se v železárnách,
páni pijí šampaňské!
V kanceláři drsný biřic
otroky si přepočítá.
Cizí řečí mluví grófi,
po našimu řondí biřic:
„Pánu patří vaše duše,
pánu patří vaše těla –
vše jste dali, co jste měli,
pranic už vám nezbylo?“
„Vše jsme dali, co jsme měli,“
jeden praví, druhý praví,
„vše jsme dali svému pánu,
všecko jsme už oželeli,
nezbylo nám věru pranic,
leda trocha bídy, hladu,
více dát co nemáme.
Naše těla vyčerpaná,
v žilách sotva trocha krve,
v duších ticho jako v hrobě.
Pravda, časem ozve se tam
jakýs zvuk, jej sotva slyšíš,
červ jak vrtal by to v rakvi.
Ale zase ticho, ticho...
Co chce ještě od nás pán?“
„Co chce pán? Hm... Vaše děti
doma řondí po našimu,
do české chtí chodit školy,
k bohu mluví českou řečí,
18
pán však chce, by učily se
prusky mluvit, prusky cítit,
pán chce vašich dětí štěstí –
najdou si je v kopalnách.
Chacharčata zítra dovést
do německé třeba školy.
Pán je dobrý, štědře platí –
neposlechneš – letíš z práce.“
V srdcích ticho, v očích temno,
havíři tu černí stojí,stojí.
Kdesi v dálkách sinné mraky –
zdali kdy hrom udeří?
(1907.)