ČTVRTÁ STRUNA
Na jedné struně jsem za mlada hrál,
nyvá z ní zvučela touha.
Na jedné struně lze po leta hrát –
o lásce písnička dlouhá!
Jednou však omrzí guslara přec
ve kvintách smyčcem svým smýkat.
Jednou tě panenka oklame snad –
na druhé můžeš pak vzlykat.
Rapsode ponurýponurý, láska co jest?
Klam a mam bujného mládí.
Na třetí struně jsem práci česť pěl.
Marně mne sirény svádí...
Nechci už milovat, smát se a lkát –
život, och, tvrdý je, tvrdý.
Třetí mé struny už stačí mi zvuk,
na práci člověk nechť hrdý.
Jedna však na houslích nezněla přec:
jakým as hovoří hlasem?
Národa porobu po leta zřím –
ustane bič svištět časem?
Ej, všecko na světě konec má svůj,
i zvůle cizáckých pánů...
Ta čtvrtá zajásá, cizákům až
každičkou splatíme ránu!
(1908.)