CÍSAŘ JOSEF II. PODPISUJE TOLERANČNÍ PATENT.

Josef František Karas

CÍSAŘ JOSEF II. PODPISUJE TOLERANČNÍ PATENT.
A tak buď, jak být mělo na počátku, je člověk volný, duch svou chce jít cestou a s Bohem mluví-li, chce mluvit po svém. To názor můj. Kdo veto zdůraznit chce? Že jeden ovčinec a jeden pastýř, na privilej tu neradno že sahat? Dvé blesků rudých že má papež v ruce? To důvody jsou vratké, slabých duší a mráček v slunka žehu rozplyne se a bouř-li přijde, také přečkáme ji! Už mlčte, páni! Že se mnozí vzbouří? Kdo pravdu vidí, musí za ní kráčetkráčet, a ostatně, ti jedni mnoho měli, ba všecko měli, peklo, zákon, katy. Když z mnoha vezmeš, příliš neubude. A konečně je pravda. Rád je nemám, ty černé můry, úlisné a chytré, neb sladily mi život mnoho roků a všelijak. Než věc to vedlejší je a právo hlavní. To je na mé straně. Proč dusit světlo? Můr pár křídla aby si nespálilo v nových zoří vzplání? Já v písmech četl mnoho, mnoho nocí a dočetl se: každý odpovídá za svoje činy, svoje pochybení, kdo žije čistě, spasen bude jisto, ať formu volí tu si, nebo onu, i třeba žádnou, svědomí-li nedá pro tu, či onu rozhodnout se kvapně. 42 A žije dobře..dobře... koho nutí žítižíti, ne jak chce on, však druzí jak chtí po něm? Je obřad všecko? Nitro víc-li není? Na formě ulpět? A proč? Věru nevím. Ten občan jako ten. I daně platí. Proč jedny dusit, druhé vyvyšovat? Když svobodnou má člověk míti vůli: nuž, měj ji! Patent dlouho přichystán byl už v mysli mojí. Svoboda všem duším! Všem církvím rovnost! Pakli všecko nedám, přec dám jim něco. A pak věky půjdou a brousit budou moje hrubé dílo a vybrousí je jako brusič kámen, že od lesku až oči zamlží se. Den volnosti kdys přijde, vím to, chápu, že den ten vzejde, musí, musí přijítpřijít, a člověk sám si poměr k světu najde, bez Boha, s Bohem, jak mu bude zřejmozřejmo, a půjde cestou, kterou sám si zvolil, bez hrůzy pekel, soudů, inkvisicí! 43