Mé srdce.

Josef František Karas

Mé srdce.
Serenáda Kythéřina! Duch v citovém vzplanutí, jako pták, jenž moře brázdí, rozepne touh peruti. Bude kvílet, úpět, volat, plakat, smát se a zas lkát, roztoužený, rozvášněný, o štěstí se bude rvát. A až – vím už – tak to skončí, jak mi šeptá vnitřní hlas, srdcesrdce, ze sna probuzené, dlouhým spánkem usne zas.