Epilog.

Josef František Karas

Epilog.
Dies irae.. dies irae..Dies irae... dies irae... Ďas by moh je také vzít – zdali člověk nemá práva jedenkrát se veselit? V Karnevalu zatančit si, s Columbinou Arlekýn, aniž by mu po bok sedal strašidelných smutků stín? Chci se smáti..smáti... Protože však není zde se čemu smát, samu sobě šaška dělám, sobě sám se směju rád. Račte zkusit urazit mne. Nos je velký? Kosmý hled? Cyránův meč snáz jde z pochvy, než se račte domýšlet!